Živý vstup v L-Rádiu s Kubom

A príbeh od Žanet Peterovej, ktorý som si vybral ako najlepší:

Začarovaná zahrada

Žil byl jednou jeden zahradník, kterému sudičky daly do vínku, že od narození až do své smrti nesmí opustit velikou zahradu o kterou se bude starat. Každý člověk může tuto zahradu navštívit jen jednou a vzít si kolik jen ovoce unese, ale pokud zahradu opustí, již nikdy se do ní nesmí vrátit. Jen jediná věc by mohla zahradníka z tohoto vězení zachránit a to, že by poznal opravdovou lásku.

Roky ubíhaly a zahradník slýchal  jaký je svět tam za plotem. Od mala poslouchal příběhy od lidí a tím se vlastně učil. Poslouchal o velkém světě tam venku, o přátelství, nenávisti, hádkách i závisti, o bolesti, pláči, o štěstí a hlavně o lásce.

I když věděl, že jedině opravdová láska by ho zbavila jeho pout spojených se zahradou, nemohl si pomoci, ale žádná dívka,která navštívila jeho zahradu ho zatím neokouzlila tak, aby v něm vyvolala ten cit zvaný láska. Pořád se vlastně sám sebe ptal, jestli pozná, až přijde. Jestli nějak chutná, voní? Zatím to pro něj bylo pouze slovo -láska.

Několikrát se pokusil svůj osud přelstít, za ty roky vymyslel mnoho plánů, které ho měly dovést k jeho vytouže ému cíly a to volnosti. Ale čím více o to usiloval, tím se jeho sen stával nedosažitelnějším. A i když se nechtěl nikdy vzdát, přesto mu již někdy ubívaly síly.

Jednou přišel do zahrady mladík pro jablka, nebyl chamtivý jako ostatní, kteří pobrali ovoce co unesli. Mladík chtěl jen pár jablek na cestu, kterou má ještě před sebou a je dlouhá. Protože se blížil večer, rozhodl se že zde raději přespí a bude pokračovat ráno. Ale zahradník s mladíkem celou noc povídali o světě tam za plotem o tom jak by ten svět zahradník chtěl poznat a o nesplněných snech.Když měl ráno mladík odejít, zahradník pocítil zvláštní pocit,který zatím nezažil, pocit, že nechce, aby mladík odešel a on ho již nikdy neviděl. Mladík neodešel a povídali si zase do noci .Takhle to probíhalo několik dnů.

Během těchto pár dnů zahradník poznal mnoho citů a emocí. Došlo na den, kdy mladík musel opravdu odejít zpět do svých krajin a došlo tedy i na loučení. Mladík chtěl, aby ho zahradník přišel někdy navštívit, ale ten mu vysvětlil, že nemůže nikdy ze zahrady odejít a mladík se již nikdy nesmí vrátit, pokud zahradu opustí.

Ten pocit, který prožíval zahradník po odchodu mladíka byl nepopsatelný . Najednou zahradník chápal pocity lidí, jenž mu vyprávěli o ztrátě, bolesti, beznaději.

Věděl, že je mu smutno po mladíkovi, věděl , že ho ještě musí vidět, věděl , že se zamiloval!

KLetba byla prolomena , zahradník poznal, co je to opravdová láska a  konečně mohl vystoupit ze svého celoživotního vězení a vstoupit do opravdového světa tam venku, splnilo se mu něco, po čem celý život toužil.

Byl šťastný! Vyšel za plot a najednou si uvědomil, že neví kam jít. Věděl, že chce najít mladíka, který mu ukázal co je to láskaa tím ho vysvobodil, ale nevěděl, kde ho hledat.

Je možné být šťastný i nešťastný zároveň?

Je možné poznat co je láska a vzápětí o ni přijít?

Je možné mít otevřenou cestu, po které jsme celý život toužili a přece nevědět kam po ní jít?

Člověk má tolik citů a emocí a tolik možností ve velkém světě a já přeji našemu zahradníkovi, aby pro něj tenhle příběh dopadl dobře, aby poznal celý velký svět a hlavně, aby našel svou opravdovou lásku.

Žanet Peterová -)